Tuto knihu bych zařadil do psychologického románu a byla napsána r. 1866.
Děj se odehrává v Petrohradě a v závěru knihy i na Sibiři zhruba v autorově současnosti.
Vypráví o mladém a chudém studentu práv Romanu Rodionoviči Raskolnikovi, který je vyhozen z fakulty a nyní živoří ve svém bytečku. Zaobírá se svou teorií o nadřazenosti určitých jedinců, kterým by měl být prominut zločin výměnou za všechno dobro, které mohou uskutečnit. Obdoba klasického „účel světí prostředky“. Sám se považuje právě za nadřazeného jedince, a tak aby si pomohl ze špatné situace, rozhodne se zabít starou lichvářku. Při její vraždě je přistižen sestrou oběti, kterou je nucen zavraždit také. Dostává se do depresí a tíže zločinu na něj stále více doléhá. Když je postaven před nečekané morální dilema (nechat odsoudit nevinného?), tak už vnitřní tlak nevydrží a jde se přiznat.
Hlavní postavou této knihy je Roman Rodionovič Raskolnikov, trochu podivínský intelektuál, který je ale na své okolí milý a hodný a radši by se obětoval, než ublížil svým blízkým. Na druhé straně se ale neštítí vraždy.
Autorův záměr vidím v dokonalém psychickém prokreslení mysli vraha a zároveň v zamyšlení se nad Raskolnikovou teorií dvou skupin lidí a zločinu (vraždě), jakožto naprosto jedinečným aktem lidského chování.
Význam tohoto díla se od doby vzniku v ničem nezměnil a kniha zůstává stále aktuální a jedinečnou sondou do hlubin vrahova myšlení.
Této knize jednoznačně vládne popis, zejména myšlenek hlavního hrdiny. Jeho myšlení je zde charakterizováno skrze množství vnitřních monologů, ale i dokončených či nedokončených dialogů. Je psána zastaralejší češtinou a rozdělena do šesti částí a epilogu.
Kniha se mi velmi líbila, neboť s tak originální a vůbec ne hloupou myšlenkoujsem se v beletrii ještě nesetkal. Téma zločinu je obecně hodně žádané, ale zde v oblasti psychologizace vraha předvádí autor tak skvělou práci, že lepší asi dlouho neuvidím.
[download id="7" format="1"]