Knížku bych zařadil jako společenský sci-fi román, protože se kniha zabývá otázkou existence robotů v naší budoucnosti a jak by se změnilo tímto pokrokem lidstvo. Dále jako antiutopický román anticipace, protože většina povídek končí pro lidstvo špatně.
Děj je tvořen rozhovorem s robo-psycholožkou Susan Calvinovou a reportérem, který věrně naslouchá vyvíjení dějin robotiky, od dob jejího vzniku. Bylo to v roce 1998, kdy se zkušebně prodávali primitivní roboti jako domácí pracovníci. Historie robotiky sahá od těchto němých sérií až po roboty, které řídí ekonomiku, ovládají svět a člověk jim svou inteligencí nemůže konkurovat.
Kniha obsahuje devět volně navazujících povídek. Pro pochopení děje je nutné znát 3 zákony robotiky vytvořeny pro ochranu člověka: 1. – Robot nesmí ublížit člověku, nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíženo. 2. – Robot musí uposlechnou příkazu člověka, nemusí, pokud by byly v rozporu s 1. zákonem. 3. – Robot musí chránit sám sebe před zničením, kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním nebo druhým zákonem. Pátá povídka vypráví o robotu, který záhadnou chybou ve výrobě dokáže člověku číst myšlenky. Tým vědců tomu zprvu nevěří, když se ale sami přesvědčí o pravdě, na pokraji šílenství opustí místnost. Robot jim totiž řekl vše, co měli ve své hlavě. Díky tomu, že jejich myšlenky, jediný soukromý majetek, byly na obdiv celému týmu, vznikly rozepře. Vše uklidnila až profesorka Calvinová, která zjistila, že robot čte myšlenky, ale neříká člověku pravdu. To proto, že pravda by člověka někdy ranila a to je v rozporu s 1. robotickým zákonem. Řekl tedy to, co člověk chtěl slyšet. Další problém byl v tom, že robot nemohl říct chybu ve výrobě, ačkoliv ji věděl, protože profesory by fakt, že robot je chytřejší než oni, také ranil, a tak to zůstalo utajeno.
Hlavní postavou zde byla Susan Calvinová. Starší, zato moudrá dáma. Byla to robo-psycholožka, tedy její prací bylo porozumět robotům a díky tomu se problém vyřešil dříve než matematikou. Další členové týmu jen odlehčují děj humorem a doplňují všestrannost vědy.
Isaac Asimov je jedním z nejproslulejších sci-fi autorů. Kniha je téměř 50 let stará, ale přesto stále aktuální, protože se stále přibližuje době, kdy se kniha stane autentickou. Všechny následující knihy s podobnou tématikou čerpaly odtud a to svědčí o kvalitě díla.
Autor nás chtěl zřejmě probudit z utopické představy robotů. Tím, že zápletky popsal podrobně a byly logické dokazuje, že roboti představují reálnou hrozbu a jednou ten čas přijde.
Myslím, že dříve dílo působilo jen jako představa, jak to tu bude v budoucnu vypadat. Jak ale doba spěje, roboti se stávají roboty z Asimova románu. Člověk tak tuto knihu může použít jako argument na otázku pro a proti vývoji robotů.
Děj knihy hodně čerpal z dialogu jak mezi kolegy vědeckého týmu tak i s roboty. Nikdy však okolnost nebyla popsána z pohledu robota a to je to, co příběhu dodávalo i prvky pátrání po chybě, kdy děj nabíral i prvky detektivky.
Kniha se mi velmi líbila. Autor totiž měl své zápletky dobře promyšlené a podložené, proto jsme mu i mi dnes mohli porozumět, i když se neocitáme v tehdejší době. Také se mi líbilo, jak tým logicky postupoval k jádru problému. Nejvíc mě ale oslovila poslední kapitola, kde se pojednává o nadvládě robotů. To vše do sebe tak reálně zapadalo, že by čtenář i věřil, že to autor prožil.
[download id="95" format="1"]
Vytisknout!