Tento humorný satirický román vznikl v letech 1921-23. Zprvu vycházel v sešitech na pokračování, které byly ilustrované Josefem Ladou.
Děj se odehrává v Praze po sarajevském atentátu a při první světové válce, v zázemí i na frontě.
Kniha se člení na 4 díly. V díle prvním, který je nazván V zázemí, se Švejk vydává v invalidním vozíku před odvodní komisi. Poté postupně navštíví policejní ředitelství, blázinec a vojenskou nemocnici. Následně jde do služeb polního kuráta Otty Katze a poté se stává sluhou nadporučíka Lukáše. V druhém díle Na frontě jedou do Českých Budějovic, Švejk je ale křivě obviněn za zatáhnutí záchranné brzdy, a proto je nucen vystoupit již v Táboře kvůli prošetření. Odtud putuje pěšky ke svému pluku, kam se zanedlouho po mnohých útrapách zdárně dostane. Také se poprvé setkává s poručíkem Dubem. Potom již vyrážejí na frontu. Třetí díl s názvem Slavný výprask se odehrává převážně ve vlaku, kde Švejk zažívá mnoho humorných příhod s poručíkem Dubem. Jedou vlakem přes Budapešť až do Haliče. Odtud pochodují pěšky na frontu, ale při vyhledávání noclehu je nešťastnou náhodou omylem považován za ruského agenta a zajat. Ve čtvrtém díle putuje Švejk s ruskými zajatci do zajateckého tábora, kde má být na rozkaz horlivého majora popraven. Dostal již duchovní útěchu, když se zjistilo, že Švejk opravdu není ruský zajatec. Tak se Švejk dostal zpět ke své marškumpanii. Tento díl zůstal nedokončen.
Nejprve začnu charakterizovat postavy, které jsou loajální Rakousku-Uhersku. Poručík Dub je bývalý gymnazijní profesor, který je zde zápornou postavou, je to ztělesnění zla, podlosti, povýšenosti a lidské nicotnosti. Jeho vystupování, z kterého má jít strach je pak směšné. Kadet Biegler je poněkud omezený, velice snaživý a ctižádostivý. Hejtman Ságner je velice stupidní a bezmezně ctižádostivý. Polní kurát Otto Katz je opilec a pokrytec. Sám se snaží všemi způsoby vyhnout vojenské službě. Nadporučík Lukáš je poměrně inteligentnější než ostatní důstojníci, téměř vždy se přetvařuje, ale je dobrosrdečný, sám sleduje své zájmy a prospěch. Oproti nim stojí lidové postavy jako hostinský Palivec, paní Müllerová, nenažraný Baloun a jiní. Ti zde vyjadřují odpor prostého lidu k válce a násilí. Hlavní postavou je zde ale dobrý voják Švejk. Je velice inteligentní, a proto se válkou snaží projít tak, že ze sebe dělá prostoduchého, což mu vychází. Je to chytrák, snaží se být neustále aktivní, je rafinovaný a nic ho nevyvede z míry. Předstírá loajálnost, uvádí k absurdnosti všechny zájmy státu, zákony a rozkazy. Proto navenek působí jako prostomyslný dobrák. Je to destruktivní typ, což znamená, že vytváří zmatek, dezorientuje okolí a způsobuje rozklad vojska zevnitř. Je to cech podmíněný dobou, ve které žije, a proto se snaží válku prohrát a svoje intriky schovává pod závoj prostoduchosti.
Autorovým záměrem bylo (podle mě) vytvoření obrazu kruté a nesmyslné války, což udělal pomocí geniální satiry na rakouský militarismus. V podstatě se vysmívá zkaženosti rakouské monarchii. Je zde postaven zdravý rozum prostého člověka proti nesmyslnosti války a ponižování lidí.
Kniha se dělí do čtyř dílů a je psána formou románu. Je nedějová a uvolněná. Jsou zde volně přiřazovány dějové epizody a v popředí vystupují Švejkovy rozhovory a vypravování jeho zážitků. Kniha je psána převážně obecnou češtinou, ale vyskytuje se zde i vojenský slang, zkomolená němčina a vulgarismy, které slouží k charakterizaci postav. Jsou zde použity i určité dokumentaristické postupy jako různé citace vojenských předpisů, rozkazů, novinových článků a vyhlášek. Ve Švejkově vyprávění se vyskytují různé písně a průpovídky. Kniha má živě hovorový spád. Humor zde je slovní i situační a spočívá v činech vojáka Švejka, který se schovává za masku groteskního idiota a nezodpovědného vojáka, jenž ale oplývá snahou a nadšením. Humor je to hrubý a absurdní až tragický (Balounův stesk po domově a jídle). Vyskytuje se zde ironie, groteska, parodie, ve které figuruje posměšné napodobování, různé výmysly a neobvyklé slovní asociace, dále jsou zde také použity různé kontrasty a nadsázka.
Mě se kniha neobvykle líbila, protože mě ukázala i jiný způsob, jak podat nesmyslnost a hrůzy války, než tomu bylo v románu Na západní frontě klid. Navíc narozdíl od Remarqova románu je tato kniha také o Češích a jejich rolí a vnímání války, a proto i byla v určitém slova smyslu bližší.
Vytisknout!