Román Zbabělci Josefa Škvoreckého je realistické vyprávění o několika dnech konce druhé světové války ve východočeském maloměstě z pohledu dvacetiletého vzdělaného mladíka. V knize se prolíná kritické mladé nezávislé myšlení a ve své době unikátně realistický pohled na idealizaci Rudé armády, bojovníky proti fašismu v posledních minutách války a hurávlastnectví.
Děj se odehrává ve východočeském městečku Kostelec (předlohou mu je autorův rodný Náchod) a jeho okolí během osmi dnů 4. až 11. května 1945.
Námětem je příběh skupiny mládeže unikající z marasmu německé okupace a povinné práce v továrně k jazzové hudbě, ke které se scházejí ve studentské kapele. Hlavní hrdina hraje na saxofon a stále myslí na holky a pokouší se svést svůdnou, provokující, ale stále ho odmítající spolužačku Irmu v situaci, kdy se ve městě vyhrocuje napětí mezi Němci a Čechy, posléze vyúsťující v revoluci. Ve městě jsou uprchlíci různých národností a Danny, anglofil a jazzman, pomáhá skupině Angličanů, které vnucuje na ubytování do vilek místní české smetánky. Během revoluce dochází k bojům a ztrátám na životech. Danny se jich účastní a v jednom okamžiku instinktivně zblízka zastřelí automatem esesáka „plného zdraví“, posléze s kamarádem za městem zničí kulometem německý tank. Drama se vyhrocuje, když je Danny svědkem divokých poprav esesáků českými „vlastenci“ – zbabělci. Přijíždějící ruská armáda je vykreslována ústy Dannyho spíše než jako hrdinní osvoboditelé jako „negramotní Rusáci“, z nichž jde strach a kteří kradou hodinky. „Tak tohle byla Rudá armáda, hnala se vpřed , zaprášená, divoká bez zastavení, smradlavá, barbarská“. A vedle toho Danny vnímá, jak se k moci dostávají její čeští obdivovatelé, kteří cítí příležitost doby.
„Tohle všechno se hnalo mimo mě a já byl pro to ztracen. Věděl jsem, že je budou vítat a řečnit a že lidé budou nadšeni do komunismu a já že budu loajální. Neměl jsem nic proti komunismu. Neměl jsem nic proti ničemu, dokud jsem moh hrát v jazzu na saxofon a dívat se na holky. Věděl jsem, že v těchhle lidech, co sedí na bryčkách, co teď začnou zakládat stranu a studovat Marxe a Engelse a Lenina a to všechno, je hlad. Prahli po vědění. Znal jsem je už z továrny, z debat na záchodě, napínaly je moje kecy o sluneční soustavě a o galaxiích a o Apollinairovi a amerických dějinách. Byl v nich hlad po věcech, kterými já byl přejedený. Ve mně bylo něco jiného. Minulost a předkové a samozřejmá gramotnost už po mnoho generací a celkem pohodlí a luxus. Bylo to zajímavé, číst o nich. O hladu po vzdělání a o boji za lepší život. Nakonec to bylo jen zajímavé a bylo to mimo. Já měl vzdělání a všichni je tu měli, a pohodlí a civilizaci,“ přemýšlí Danny v závěru románu.
Hlavním hrdinou je tedy dvacetiletý Danny Smiřický, bývalý student gymnázia, koncem války nasazený na práci v továrně, vzdělaný, racionálně uvažující mladík, zajímající se o anglosaskou kulturu, o jazz a toužící po dívkách. Po boku mu jsou hlavně jeho kamarádi a bývalí spolužáci Irma, Benny, Harýk, Přemek.
Josef Škvorecký napsal román v letech 1948 až 1949 v Praze a v Karlových Varech, autor v něm vyjadřuje autobiografické zážitky, prostředí rodného města (mj. náchodský pivovar). Poprvé vyšel v roce 1959, a byl kriticky přijat komunistickým režimem a po roce 1968 již vyšel jen v exilu a pak zde až po roce 1989.
Autor v románu vykreslil realisticky cítění a pohnutky generace, která zažila konec války a začátek konce demokracie a nástupu komunistické diktatury, a učinil tak v době, kdy většina autorů i oficiální propaganda nekriticky oslavovala osvobození Rudou armádou nástup komunistické diktatury. V pozdějších letech byla Škvoreckého prvotina mezi zakázanými knihami, a její vydání z 50. a 60. let patřila mezi samizdatovou literaturu, která dávala naději a poučení svobodomyslné části národa.
Autor vede dialogy v mimořádně reálné podobě, kdy se střídá studentský slang se spisovnou řečí, občas němčina s angličtinou či ruštinou. Způsob řeči a myšlení protagonistů je až překvapivě blízký současné mluvě a myšlení dnešní mládeže.
Jednak jsem byl nadšen dialogy, které jsou opravdu jako ze skutečného života, a pak v myšlení a úvahách hlavního hrdiny, v nichž se prolíná touha po nenaplněné lásce a racionální hodnocení situace a chování z nadhledu, což je velmi blízké mému způsobu chápaní světa a dosavadním životním zkušenostem. A pak ve mně román vyvolává otázky, jak je to možné, že většina i vzdělané části národa v roce 1948 podporovala komunistickou diktaturu, když byli evidentně lidé, kterým bylo již tehdy jasné, že je tento režim vede k nesvobodě.
Vytisknout!