Toto je další příspěvek z nové série zápisů do čtenářského deníku pro základní školy. O rozšíření záběru jsme informovali v článku: Co je to čtenářský deník? Příspěvky necháváme ve znění autorů, tedy nejsou dokonalé, jako by je dělali rodiče, ale odpovídají úrovni žáků či studentů.
Nyní uvádíme nové zápisy označením, pro jakou školu či stupeň je ten který určen. Tento je pro základní školu od žáka VI. třídy, struktura je jednodušší a neodpovídá naší původní definici pro gymnázia.
Děj Koralíny se odehrává v současnosti asi v Americe ve starém velkém domě. Koralína má spoustu přátel. Slečny Forciblová a Spinková jsou staré paní, které kdysi za mládí hrály a zpívaly v operetě a tehdy, když se Koralína na ně přišla podívat, tak jí četly z čajových lístků. „Bláznivý pán ze shora“ (Mistr Bobo), který cvičí myší cirkus a chce, aby myšky hrály es-tam-ta es-tam-ta, ale myšky byly potvůrky a hrály fidli-mydli. Maminka a tatínek, kteří si Koralíny vůbec nevšímali a neměli na ni prostě ani trochu čas.
Všechno to začalo, když se Koralína a její rodiče nastěhovali do nového bytu, který vypadal trochu strašidelně, ale nejdřív Koralině připadal nudný. Tatínek jí řekl, aby šla spočítat všechna okna, dveře a všechno, co je v domě modré. Okna: 21. Dveře: 14. Vše modré: 153. Už jí to přestalo bavit, tak šla zkoumat. Zkoumání ji hrozně bavilo. Když našla 14. dveře, které nešly otevřít, zavolala mámu, jestli by jí to nemohla otevřít. A bylo to. Jenže za zdí byla jen cihlová zeď. Koralína byla trochu smutná, myslela si, že tam bude něco extra. Druhý den se chtěla Koralína podívat za slečnou Forcibelovou a slečnou Spinkovou. Ty jí nabídly čaj a potom jí četly budoucnost z čajových lístků. Viděly tam ruku, zvláštní ruku, která by se jako po něčem natahovala. Slečny jí řekly, že ji čeká velké nebezpečí, tak jí daly kamínek s dírkou.
Máma s tátou jeli náhle nakoupit, proto toho mohla Koralína využít a chtěla se ještě jednou podívat na dveře. Tehdy za nimi nebyla zeď z cihel, byla tam divná chodba, která vedla k dalším malým dvířkům. Za těmi malými dvířky Koralína viděla skoro úplně stejný dům jako ten jejich. Vešla do kuchyně a viděla tam mámu, jak vaří, máma se na ní otočila. Koralína se hrozně lekla, to nebyla její opravdová máma, protože měla místo očí KNOFLÍKY!!! “ Ahoj Koralínko, už dlouho tady na tebe s tatínkem čekáme. Jsme tvoji druzí rodiče.“ Bylo to strašidelné si představit její rodiče, že mají místo očí knoflíky. Potkala i druhého pána ze shora a dokonce slečny Forciblové a Spinkové. Slečna Forcibelová a Spinková Koralínu pozvaly na představení. Bylo to, jak jí vyprávěly. Zpívaly a hrály tam jako v operetě. Jenomže najednou si slečny svlékly jakoby kostýmy a vylezly z nich krásné a mladé dívky, které hrály krásné představení. Koralína se vrátila domů (ke své druhé matce) a něco jí furt na matce nesedělo. Koralína byla na matku protivná a matka se naštvala a vhodila jí do černo černé místnosti. Tam Koralína viděla a slyšela 3 postavy a 3 hlasy. Nebyly to jen tak obyčejné hlasy, byly to dětské hlasy ( jeden klučičí a dva dívčí). Mluvily něco o tom, že je druhá matka zlá a že je tady drží strašně dlouho. Že jim vzala duše. Potom Koralína usnula.
Druhá matka ji opět vynadala a řekla „dala jsem ti za vyučenou“. Byly v kuchyni, když Koralínka matce nabídla hru. Koralína měla najít své rodiče a duše dětí. A že když Koralína prohraje, může si s ní matka dělat, co chce a přišít ji knoflíky místo očí. Ale když vyhraje Koralína, tak matka pustí všechny děti a její rodiče na svobodu.
Matka souhlasila, najednou se Koralína otočila a matka byla pryč. Koralína začala hledat 3 ztracené duše. Zkusila, jestli by to nešlo pomocí toho kamínku s dírkou, a šlo to. Takže když se dírkou podívala, tak viděla všechno černobílé, až na ty duše. Ty se leskly a zářily barvami na metry daleko. Konečně našla všechny tři. Teď jí zbývalo najít jen rodiče. Zavolala matku, že ví, kde jsou, ukázala na dvířka. Matka se usmála a řekla “ tady nic není, prohrála jsi“, ale Koralína řekla “ ne neprohrála“ a hodila po matce kočku, kterou měla vždy při sobě. Matku to chvilku zarazilo. Koralína popadla sněžné těžítko ( ve kterém byli rodiče uvězněni) a rychle běžela do dvířek. Přetahovala dveře sem tam sem tam, až se ke Koralíně přidaly duše dětí a Koralíně pomohly. Běžela chodbičkou domů, až jí její PRAVÁ MÁMA našla ležet na gauči. A nakonec Koralínka bojuje s rukou druhé matky, ale jak to bývá i ve strašidelných pohádkách, tak Koralína ruku přemohla a ruka skončila ve studně, která byla podle pána ze shora hluboká několik kilometrů.
Kniha se mi velice líbila a po zhlédnutí filmu, který byl také dobrý, jsem zjistila, že konec filmu (jak Koralína bojuje s rukou) byl jiný.
Já když četla tuto knížku, tak jsem na ní neměla moc času, tak jsem si jí neužila pořádně. Ale dočetla jsem jí. Opravdu se mi líbila a splnila moje očekávání.
Přidej komentář