Tuto knihu bych zařadil do válečné literatury s jiným obsahem, než je samotná válka. Byla napsána v meziválečném období roku 1928.
Děj se odehrává v Paříži od středy 30. ledna do 28. března roku 1918.
V knize se odehrává asi toto: dva lidé, Petr a Lucie, se šťastně potkají, zamilují se do sebe, dva měsíce spolu „chodí“, načež jsou zavaleni a usmrceni pilířem v kostele.
Hlavním cílem bylo zobrazit vztah synka z celkem zámožné rodiny s dívkou na pokraji bídy, který by se jindy než během války těžko zrodil. Dále šlo o zobrazení Petrových pocitů, smíření se s vlastním odvodem, ale přesto co nejdelší oddalování onoho okamžiku, nalézání smyslu života v lásce.
V dnešní době si lze jen těžko představit napjatou atmosféru válečných let, kdy nikdo neví, co bude za pár chvil. Je to příběh o hledání smyslu života, a takové knihy jsou aktuální stále.
Petr je mírně rozmazlený syn celkem zámožných rodičů, který nezná nedostatek, ale nemůže nalézt smysl života. Odmítá válku ale, nesnaží se jí vyhnout. Lucie je chudá dívka, živící se malováním kýčovitých obrazů, které sice odvod nehrozí, ale válka ji zle dostihne spolu s Petrem.
Kniha je vyprávěna vševědoucím vypravěčem, mnohdy doplňována autorovými vsuvkami. Ovšem působí velmi nudně, hledání smyslu života mi nepřijde jako zajímavý námět. Pro knihu hovoří alespoň fakt, že je jen 80 stran dlouhá. Gradace, napětí, to vše zde chybělo.
Význam díla pro mě je nulový. Nemám rád červenou knihovnu, byť s válečnou tématikou. U knihy jsem se nudil, nenašel jsem v ní ani špetku humoru, nebo něčeho, co by mě zajímalo.
[download id="18" format="1"]