Antigoné je tragédie z attického období, která pochází z dílny slavného tragéda Sofokla. Děj knihy navazuje na knihu Král Oidipús.
Děj se koná v Thébách před královským palácem za doby mýtické.
Kreón, král thébský, dal zákaz pohřbít tělo Polyneika, jelikož proti němu vedl armádu proti němu, zatímco tělo Eteokla, Polyneikova bratra nechal ve vší slávě pohřbít (dovídáme se z děje). To se nelíbí jejich sestře Antigoné, která se poté rozhodne i přes varování její sestry Isméné a Kreónův zákaz Polyneikovo tělo pohřbít. Jakmile se to Kreón dozvěděl, rozkázal jí zajmout a uvrhnout do kobky ve skalní skulině. Antigoné šla hrdě a odhodlaně s vědomím, že udělala dobrý skutek. Poté se v kobce oběsila. Mezitím se za ní vydal ve snaze ji zachránit Kreónův syn Haimón, který byl moudrý a Antigoné byla jeho snoubenkou. Naneštěstí ji zastihl již mrtvou, a proto si sám sobě vzal život. Jakmile se o jeho činu dozvěděla jeho matka Eurydíké, taktéž se hned zabíjí. Nakonec tedy přežil jediný Kreón, který tak může uvažovat nad tím, co spáchal.
Hlavní postavou je bezesporu Antigoné. Je odvážná, stojí si za svými názory a i přes překážky kráčí k cíli, o kterém si myslí, že je dobrý. Je si plně vědoma toho co dělá, a proto se nebojí následného trestu (smrti). Isméné, její sestra, Antigonu velice milovala a snažila se jí od plánovaného činu odradit. Poté stála při ní, nechtěla žít bez ní. Král Kreón byl velmi krutý a nemilosrdný, nechápal myšlení a názory vlastního syna, myslel si, že na zemi je silnější a mocnější než bohové. Nebral na nikoho ohledy a nedomyslil následky svého jednání.
Autorovým záměrem bylo ukázat Řekům, že člověk je hříčkou bohů, ale zase oslavuje jejich hrdinství, když jim čelí a snaží se dát věci do pořádku, i za cenu zničení vlastního života.
Tato tragédie je epická a je psána ve volném verši. Děj silně graduje, zvláště při diskuzích Kreóna s Antigoné a Haimónem. V těchto pasážích jsou použity krátké, někdy i jednočlenné, úsečné věty. Naopak v dalších částech děj retarduje, například při dialogu sboru a Kreóna, kde jsou zase použita dlouhá a rozsáhlá souvětí. Postavy jsou charakterizovány nepřímo, zvláště skrze jejich promluvu. V díle jsou použity i různé básnické prostředky jako metafora a personifikace.
Na mě osobně působí antigoné po bezmála 2500 letech jako nějaký obraz řecké kultury, protože představuje tehdejší ideály a názory. Navíc ukazuje, že Řekové již patřili k nejvyspělejším starověkým civilizacím, což od nich poté okoukali Římané.
Vytisknout!