Tento humoristický válečný román napsal Spike Milligan v roce 1976.
Děj se odehrává v Tunisu při 2. světové válce, a to od dobytí Tunisu až po nalodění na loď do Salerna.
Příběh začal, když Spojenci dobyli Tunis a 56. pluk těžké dělostřelecké baterie byl odměněn za zásluhy v boji. Jelikož Spike uměl hrát na trubku, sestavil svoji kapelu, se kterou objížděl různé kluby a za pití zdarma hrál jazz. Také se různě povalovali a protože se nic nedělo, dostávali samé dovolené. Toho Spike využil a se svými kamarády se jel podívat do Kartága, kde uvízli na akvaduktu. Když se pozdě vrátili, zjistili,že byl tajný přesun z jedné pouště do jiné, ale zde si spolu s Edingtonem postavili stan, který vydržel nájezd bren-carrieru a tím jim vydělal 10 liber. Mezitím jejich majora Chater Jacka povýšili, a tak se k nim dostal nový major zvaný Jenkins, který byl pěkná mrcha. Po dalším přesunu si postavili stan ve wádí, takže po prvním dešti, měli po stanu i s věcmi. Poté se už dostávají do přístavu na loď a čekají na příliv, i když ve Středozemním moři žádný není.
Spike Milligan je obyčejný britský voják jako tisíce jiných, ale umí hrát na trubku a je to vypravěč knihy. Edington je seriózní muž, věrný své ženě a abstinent a je to nejlepší přítel Spika. Chater Jack je dobrý důstojník, který má dobré vztahy s vojáky a všichni jeho odchodu litují.
Autor napsal toto knihu proto, aby ukázal lidem, že ve válce nejsou hrdinové, ale obyčejní lidé, kteří se, aby to vydrželi, dostávají na úroveň, kdy jsou opilí a nevynechají jedinou návštěvu bordelu.
Ve své době sloužilo dílo nejen k tomu, aby lidem ukázalo, jak se vojáci ve válce chovali, ale i k tomu, aby se zasmáli a aby se dozvěděli co tak vojáci ve volném čase dělají.
Tato kniha se rozvíjí s velkým počtem postav, přičemž jejich počet neklesá během války. Kniha je psána svérázně a sarkasticky, což ukazuje pravý postoj vojáků k válce a jejímu dění. Autor zde použil hodně humoru, slovního i situačního, přičemž ho doplňoval různými obrázky a fotografiemi s vtipnými titulky (např.: německý pilot kálí do kabiny svého letadla, aby dal průchod svým pocitům vůči Ženevské konvenci). Tím ukázal, jak Britové ignorovali válku.
Při čtení této knihy jsem se hodně zasmál a velice bych ocenil ilustrace a přidané fotky. Když se nad tím však hlouběji zamyslím, tak tato kniha není moc vtipná, protože se zde vojáci dostávali na úroveň zvířat, jelikož nevěděli, jestli se k tomu opět někdy dostanou (sex, alkohol).
Vytisknout!