Dnes bych vás rád seznámil s dílem Písně otroka, které napsal Svatopluk Čech, český básník, dále prozaik, novinář a cestovatel. Jeho tvorba byla ovlivněna tvorbou K. H. Máchy, můžeme argumentovat například rozebíranými tématy, tedy sociální spravedlnost, pocity a názory buržoazie, vzpoura, politická moc, apod. Čechovo dílo je souborem dvaceti tří básní, příčemž dílo jako celek bych zařadil do sociální lyriky typické realismu.
Skupinka znavených otroků sedících na pláži prosí o nějaké písně svého druha – zdejšího pěvce. Namlouvají mu veselá témata, která ale on vzápětí odmítá a začíná tématy realistickými, smutnými, vystihujícími jejich prekérní situaci. V prvních několika zpěvech rozebírá těžký život otroků a jejich pocity, otevírá minulost a tehdejší sílu jejich předků a jejich svobody. Ve 12. A 13. zpěvu nastává změna a začíná otroky pohrdat. Je mu totiž zle z jejich podlézavého chování vůči jejich pánům. V 15. zpěvu popisuje jedno z jeho nejšťastnějších období v životě, a tedy útěk s jednou z otrokyň. Tento příběh ale končí jejich prozrazením. Další jsou velice odbojné a plné chuťi ke vzpouře. Poslední zpěv vzbuzuje naději díky jednomu názornému příběhu o úspěšné vzpouře jednoho z otroků.
Hlavní postavou jsou otroci, mezi které patří i pěvec. Jsou to chudí lidé, tehdejší buržoazie, kteří si s nechutí zvykají na svůj každodenní stereotyp čím dál méně. Hledají cokoliv pro zpestření jejich chudého života plného bolesti. Nemají na výběr, musí poslouchat, musí udělat vše, co je udrží na životě. Pěvec ale přináší opět naději k lepšímu životu, přináší jim naději ke vzpouře, nabádá je k vnitřní pospolitosti mezi jednotlivými druhy.
Svatopluk Čech měl velikou potřebu napsat dílo upozorňující na tehdejší skutečnosti, které mu přišli velice zbytečné a mrzuté. Dílo je, dá se říci, jednou velkou alegorií boje za práva národa. V tomto kontextu je dílo velice vlastenecké, chtěl trochu povzbudit národ, prý totiž cítil, že národ se zdá být ponížený. Upozorňuje na rozdělení společnosti, na sociální spravedlnost, těžkou situaci chudších vrstev, nenabažitelnost „pánů“.
Dílo je souborem dvaceti tří písní, které pojednávají o národní tématice. Jako celek je to lyrická poezie, kde převažuje popis výše uvedených témat. Každá báseň je jinak dlouhá a některé mají malé odchylky ve stavbě veršů. Děje je tu opravdu jen minimum a tento příběh je vystavěn kauzálně, chronologicky a tektonicky. Z hlediska skladby a slovní zásoby nám může komplikovat čtení využití staročeských tvarů, přechodníků, zpřeházeného slovosledu, vynechávání některých větných členů. Na druhou stranu se tu vyskytuje rým, především planý, pro lepší paměť veršů. Objevuje se i kontrast, hlavně v posledních písních, kde se řeší téma beznaděje a zároveň naděje. Dále alegorie celého díla k národu a jeho postavení. To vše a plno citově zabarvených vyjádření a určité poselství nám napovídá, že se jedná o umělecké dílo.
Písně se mi četly dobře, protože autor své myšlenky nenatahuje a přitom je dokáže dostatečně dobře rozvést. Pro lepší představu je to dílo ve stylu Máchy bez těch dlouhých popisných pasáží. Doporučuji.
[download id="119" format="1"]
Vytisknout!