Divadelní hra Odcházení od Václava Havla je absurdní drama, které se pokouší kritizovat frázovitou a povrchní společnost, boj o moc a byrokracii.
Místem děje je vládní vila, z které odchází politik, zarámované je vše do moderní doby přelomu 20. a 21. století.
Námět využívá motivů z Čechovova Višňového sadu. Bývalý kancléř Dr. Vilém Rieger obývá společně se svou matku, dcerou Zuzanou a dalšími služební vilu. Soukromí narušují novináři z bulvárního deníku Fuj, kteří dělají s Riegerem interview. Riegerovu kancléřskou funkci přebírá nový náměstek Vlastimil Klein, s nímž se Rieger před časem přel ve věci jisté korupce. Klein nutí bývalého kancléře, aby vládní vilu opustil. Ten neví kam jít. Ambiciózní Klein mu nabídne, že může zůstat ve vile, když ho podpoří. To se Riegerovi nechce a nakonec je ke stěhování donucen. Připravuje se stěhování na venkov, vynášejí se dary od hlav různých států. Příbuzní se ukazují jako příživníci toužící po moci, penězích a majetku a nechtějí mu pomoci. Nakonec vyjde najevo, že stát vilu prodal čerstvě jmenovanému vice předsedovi Kleinovi, a ten ji chce využít pro komerční účely jako společensko-obchodní centrum doplněné erotickým klubem. První změnou je vykácení višňového sadu vedle vily – je slyšet motorová pila a kácení stromů. Rieger je diskreditován informacemi z intimního života, které zveřejnil bulvární Fuj. V této situaci se pro Riegera nabízí jako jediná možnost místo poradce Kleinova poradce, kterou nešťastný hrdina nakonec přijímá. Hra je přerušována hlasem z reproduktoru komentujícím hru z pohledu autora. Přitom se herci znehybní.
Hlavním hrdinou příběhu je Dr. Vilém Rieger, bývalý kancléř, který prohrává v boji s touhou po moci. Je v kontrastu se svým ambiciózním nástupcem Vlastimilem Kleinem, právě po moci toužícím a přebírajícím Riegerovi teze, v novém podání ještě prázdnější.
Drama vyšlo knižně v roce 2007 a nese autobiografické prvky z období po odchodu Václava Havla z funkce prezidenta České republiky. Havel hru dokončil v roce 2006.
Autor se zjevně snažil ukázat prázdnotu jazyka, stereotypy v myšlení a v jazyce a v životě.
Dílo se řadí k divácky nejpřitažlivější absurdním dramatům Václava Havla. Jeho význam umocnilo filmové zpracování, které šlo do kin v březnu 2011.
Přišlo mi, že děj má spád a během několika chvil jsem byl vtažen do situace a bavil se, což se mi ne vždycky stává.
Věřím, že skepse a marnost, která z díla čiší, přeci jen ve skutečném životě nemá tolik místo, že realita je světlejší, život smysl má a stojí za to ho žít.
Vytisknout!