Kniha je psána prózou a dále je epická. Žánrově ji řadím do válečného románu, protože popisuje skutečnou válku, které se účastnil sám Xenofon, a tak kniha získává prvky autobiografie.
Kniha byla napsána v období po peloponéské válce za období vlády perského krále Dareia II. okolo roku 400 př. n. l. a vtahuje nás do prostředí řecké armády na cestě do Babylonu a zpět.
Perský král Dareios na sklonku svého života povolal dospělé syny Kýra a Artaxerxe. Vládu svěřil Artexerxi, ale rádce nového krále pomluvil Kýra, že chystá Artexerxi vraždu. Kýros byl tedy vsazen do vězení, kde měl být smrtí potrestán. Odtud s pomocí matky však unikl a přísahal, že se bratru pomstí a sám se stane perským králem. Na pomoc do tažení proti králi si vzal Kýros svou věrnou armádu, barbarské kmeny a také pověstnou řeckou armádu žoldáků. Armády Kýra a krále se utkali v Babylonii. Řecké vojsko vyhrávalo, avšak jejich vůdce Kýros padl. Řekům tedy nezbývalo, než uzavřít příměří. To však zrádně přerušili Peršané vraždou všech řeckých vojevůdců po čas hostiny. Do čela Řeků byl volbami dosazen Xenofon, což se ukázalo jako výborná volba. Své perské pronásledovatele rozdrtil a poradil si i s horskými kmeny, které je cestou napadaly. Jako žoldáci si cestou domů přivydělávali válčením za různé krále a do Sparty se vrátilo kolem 6000 mužů, kteří světu ukázali, že i malá armáda Řeků může porazit mocnou a rozlehlou Persii, pokud budou Řekové jednotní a odvážní.
Vůdce Kýros v knize vystupuje jako pravý hrdina. Je přátelský, cení si svých přátel, nikomu nebyl dlužen a zkrátka měl všechny dobré vlastnosti vojevůdců, a proto byl také mezi svými vojáky tak oblíben. Po jeho smrti ho i v chování zastoupil Xenofon. Snažil se být spravedliví a vstřícný ke svým vojákům. Když se někdo opovážil odporovat náročné cestě, Xenofon mu nabídl svého koně a sám zaujal jeho místo.
Xenofon ve svém mládí byl žákem Sokrata a ačkoliv mu učitelovi myšlenky nebyly vždy jasné, považoval je za svůj vzor. V politice sympatizoval se Spartou a to v dobách peloponéských válek byla příčina jeho vyhnanství. V Persii se spřátelil s Kýrem, a tak mu neváhal pomoci v jeho tažení proti králi, o čemž napsal tuto knihu. Psal také další méně vážná díla o jízdě na koni, o lovu a o Kýrově mládí.
Kniha byla napsána pro pobavení prostých lidí, kteří se s válkou nesetkávají. Kniha je totiž psána běžnou řečí a popisuje Řekům neznámou přírodu Asie. Vypráví o přátelství, přísaze a zradě hlavních hrdinů, což běžné lidi velmi zaujme. Xenofon chtěl také v knize ukázat jak rozhodování jednotlivce (konkrétně jeho) ovlivňuje životy jiných a hlavně zasahuje do historie a jejímu vývoji.
V době vzniku dílo sloužilo prostým lidem jako oslava až propagace Řecka a jejího vojska, které je schopno porazit obávanou Persii. O velké oblibě této knihy také svědčí to, že tato kniha se dochovala jako jediná o této válce a dokonce sloužila jako vzor a předloha pro další knihy. Dnes nám kniha slouží jako historický pramen Kýrovy války, z kterého lze čerpat.
Kniha je psána prostou řečí pomocí er formy, tak kniha získala na objektivnosti, i když zde vystupuje autor jako 3. osoba. Vyskytují se tu často dialogy vojevůdců a děj byl psán chronologicky. Autor použil detaily jako prvky autentičnosti, které lépe představují prostředí. Také se v textu často objevují mírové jednotky, aby čtenáři byla dobře popsána neznámá příroda. Také autor dobře pracuje s charakteristikou hlavních hrdinů, kterým je po jejich smrti zvlášť věnována kapitola.
Kniha se mi líbila, protože neustálý děj zvyšoval její čtivost a napětí. Také oceňuji psychologickou prokreslenost postav. V textu se na mě objevovalo až příliš cizích jmen, tak jsem se někdy v ději ztrácel.
[download id="108" format="1"]
Vytisknout!